VÍTĚZSLAV STOKLASA

Narozen 6.4. 1958 v Olomouci

 

Dětství jsem trávil v Batelově na Jihlavsku, kde otec pracoval ve své dílně jako zámečník pro komunální služby MNV. Již odmalička jsem se mu v dílně motal pod nohama, něco piloval, ohýbal, řezal. Byl to otec, kdo rozhodl že se půjdu učit uměleckým kovářem. Měl jsem štěstí, že jsem se dostal do kovářské dílny Ústředí uměleckých řemesel v Jihlavě, kterou vedl již v té době velice známý a uznávaný mistr uměleckého řemesla Alfred Habermann. Ten mě naučil nejen kvalitnímu řemeslu, ale seznámil mě i s pracemi dalších velikánů pracujících se železem, například italského sochaře Antonio Benettona, berlínského výtvarníka prof. Kuhna nebo bratrů Bergmeistrových.

 

Po vyučení v roce 1976 jsem byl přijat na SUPŠ v Turnově na studijní obor umělecké kovářství a zámečnictví. Opět jsem měl veliké štěstí. S mým nástupem přišla i nová výtvarnice našeho oboru akad. soch. Alena Zetová, nový vítr do ztuhlého vedení oboru. Dostali jsme obrovské množství volnosti a samozřejmě se to brzy odrazilo na výsledcích. Najednou kováři začali získávat ceny v různých soutěžích. Já osobně jsem během studia získal ceny dvě. Jednu cenu ministerstva školství a druhou ministerstva kultury za prezentování děl SUPŠ na výstavách. Moje maturitní práce v roce 1979 byla vyhodnocena za nejlepší maturitní práci oboru.

 

Po neúspěšných zkouškách na AVU jsem odsloužil dva roky základní vojenské služby. V následujících dvou letech jsem se pokusil o studium na VŠUP, opět neúspěšně. V roce 1983 jsem získal registraci u ČFVU a mohl jsem pracovat na volné noze. Začal jsem spolupracovat s akad. soch. Jaroslavem Šajnem a do roku 1989 vzniklo i když jen pár, ale z mého dnešního pohledu krásných realizací. V té době jsem se na trvalo přestěhoval do Prahy a koupil statek v Ďáblicích. V roce 1985 jsem se rozhodl že absolvuji studijní návštěvy u evropských výtvarníků pracujících se železem. Podařilo se získat povolení a já jsem zamířil za prof. Benettonem do Trevisa v Itálii. Nezapomenutelný zážitek. V Itálii to byl ještě Bruno Valaza, v Německu Manfréd Bredhol, Herman Gradinger, Matthias Peters, Paul Zimmermann, ve Švýcarsku Walter Suter, Jan Dudesek, v Anglii Richard Quinnell.

Po roce 1989 jsem byl nadšený do podnikání. Pronajal jsem si dílnu, zaměstnával jsem až deset lidí. Zabýval jsem se realizacemi v oblasti umělecké kovovýroby, s kolegy jsem pracoval na kopiích luxusních historických kočárů. Bohužel po rozdílných názorech na práci a finance jsem veškerou tuto činnost ukončil.

 

Od roku 1990 jsem členem unie výtvarných umělců České republiky.

 

V posledních letech pracuji pouze s jedním spolupracovníkem, věnuji se výtvarné činnosti, vystavuji doma i v zahraničí. Moje sochy jsou u soukromých sběratelů v Izraeli, Švýcarku, Německu, USA apod.

Mimo to se věnuji návrhům a realizacím v kovu ve spolupráci s architekty na interiérech hotelů, obchodních domů a business center, ale i soukromých domů a vil.